Šamanská lóže - KRONIKA
Šamanská lóže č. 1 – Náčkovice 31. 3. – 2. 4. 2023
Účastníci:
Jitka Wakanu Mandalam
Lukáš Vídeňský
Hana Wechová- Zvolena duchem
Ondřej Janoušek
Alena Ben Ali – Zná svůj směr
Pavel Šereda – Ano, ano
Stanislav Hubáček – Štastnější než vypadá
Ivana Lacková – Divoká cikánka
Radana Lazarová - Ta co otevírá vědomí
Jan Vochomůrka – Ostrý Orel
31. 3. 2023
V tento slavný den se uskutečnila první šamanská lóže skupiny Kráčíme v kráse. Jen jejímu zdárnému průběhu předcházely podivuhodné věci. Prvně jsme se téměř všichni shodli na tom, že se nám ukrutně nechtělo. Své vykonala únava, chladné počasí i předpověd plná deště, která se výjimečně naplnila do puntíku. Měla jsem domluvenou spolujízdu s Hankou. Jenže jí se nečekaně těsně před odjezdem objevila na autě prapodivná závada. Vybila se baterka a to tak, že úplně a docela a už nikdy neobživla. Hanka i při velké pracovní vytíženosti dokázala auto dopravit do servisu, kde ho pak doktor přes auta prohlédl, proklepal, dal novou baterii a prohlásil akce schopným. Načež jsme dojeli do Náčkovic a ráno byla baterie opět vybitá. Díky Bohu sídlil ve vsi obětavý motorkář, který nám zapůjčil nabíječku. Jenže baterie se stejně nabila jen trochu a po návratu opět zkolabovala a odešla do bateriového nebe a s ním i celé auto.
1. 4. 2023
Den jsme odstartovali tancem tislogi na nedaleké rozhledně. Tedy na pozemku pod ní. Nahoru bychom se asi nevešli. Už v tu chvíli bylo neb zatažené ocelově šedými mraky, které dávaly meteorologům za pravdu. Padala z nich jakási studená mlha.
Po snídani byla na programu příprava a stavba potní chýše. Naladili jsme se pomocí meditace rozkvetlého stromu a vydali jsme se hledat vhodné pruty na stavbu. Za vydatného deště, který na chvíli ustal jen proto, aby znovu začal, jsme postavili celkem vydařenou chýši, oltář a nachystali ohniště, dřevo i kamenné bratry. A déšť tiše, hustě a vytrvale padal na naše záda. Než jsme prošli celou ceremonií potní chýše, stala se z okolní trávy prima bahenní klouzačka. Bylo obtížné najít místo kam položit nohu a neskončit v objetí Matky Země. Domů byl každý vpuštěn po setkání s ledovou vodou z hadice a přes veškerou snahu byl dům plný bláta.
Zbytek času byl věnován především léčení. A zase s děly velmi zvláštní věci. O léčení už předem požádala Radana, která těsně před začátkem své místo nabídla, že vlastně neví, co by potřebovala. O místo jsem požádala já a šla s ostatními do losování. Dostala jsem právo prvního losu a vytáhla jsem si jediný červený korálek a s ním i právo požádat o léčení. Zvláštní shoda tzv. náhod. Při příjezdu jsem žádné léčení nechtěla. Nakonec zbývalo jedno místo, které Radana pustila, dostala jsem přednost při losování a vytáhla jsem si červený korálek. A výsledkem bylo nové jméno – Třešnový květ a vytoužený partnerský vztah, který začal 28.4. Prostě šamanské léčení dělá zázraky.
Šamanská lóže č. 2 – Náčkovice 15. - 17. 9. 2023
Účastníci:
Jitka Wakanu Mandalam
Radana Lazarová – Ta co otevírá vědomí
Ondřej Janoušek
Alena Ben Ali – Třešnový květ
Stanislav Hubáček
Ivana Lacková – Divoká cikánka
Miloslav Sincl - Probuzený Jitřenkou
Jan Vochomůrka – Ostrý Orel
Zuzana Krchová – Tančící srdcem
Karolína – Plačící v dešti
14. 9. 2023
Sraz šamanské lóže byl ohlášen na čtvrtek večer a já s Jitkou jsme dorazily lehce po 19.00. Čekalo nás radostné setkání s Radanou a Michalem, majitelem usedlosti v Náčkovicích. Připravili jsme společně cuketu na grilování a přesunuli jsme se k ohni. Za chvíli dorazil nový člen Míla a později večer i Ondra. Na další den jsme naplánovali výlet na zříceninu hradu Kalich a po báječné večeři a povídání šli spát.
15. 9. 2023
Bohužel mám ve zvyku chodit spát se slepicemi, tudíž jsem v 7 ráno našla Michala v plné práci při přípravě snídaně. Než dorazil zbytek osazenstva, stihli jsme upéct švestkové koláče. Po snídani jsme si do batůžků zabalili svačinky, pití a pláštěnky a vyrazili na výlet. Auta zůstala na odstavném stanovišti v obci Třebušín. Cesta se vinula lesní cestou střídavě do mírného a prudkého kopce. Naštěstí bylo k dispozici dostatek panoramat a míst k zastavení, abychom nenápadně zamaskovali zrychlený dech. Dobrým znamením byli vlídní místní obyvatelé s pejsky, kteří dávali další důvod k zastavení.
Záměrem návštěvy na zřícenině hradu Kalich, bylo navýšit energii skupiny, navnímat sílu místa, energetizovat mluvící hůl, vymyslet uvítací rituál pro nováčky skupiny a vůbec nějak konkretizovat záměry, cíle a pravidla skupiny. Svítilo slunce, hlídali nás tři krkavci a v dáli zněl šamanský buben, který ohlašoval příchod dalších členů. Po prozkoumání místa jsme si dali meditaci a snažili se integrovat otisk místa do svého nitra. Mezitím dorazila Karolína a pomalu jsme vyrazili na cestu dolů a těšili se na kafe v přírodní kavárně U sojky. Nic zlého netuše jsme ve vedru šlapali cca 2 km svižným tempem s vidinou dobré kávy či studeného pití. Cestu lemovala vzácná, leč mrtvá zvířata, možná znamení. Když se před námi vynořily dvě maringotky postavené na louce u lesa, kdosi prohlásil, že hurá už jsme tu, tak snad bude mít kavárna otevřeno. Krásné romantické místo zvoucí k posezení, leč majitelé nikde. Vidina kávy splaskla rychleji než bublina ze žvýkačky a na naše protáhlé obličeje hleděl pan domácí. Ještě blikla naděje, kterou rychle zadusil. Rád bych vás pohostil, ale nemám ani vodu a poslední kafe jsem si udělal ráno. No nic tak zpět do Třebušína, kde čekalo posezení na návsi a Obchod u Martina. Zhora jsme viděli zajímavou vesnici jménem Stankovice a rozhodli jsme se prozkoumat její energii. Před tím ještě návštěva rybníka, který vzhledem k přítomnosti mnoha místních kačen nevypadal příliš lákavě, přesto se našli tací, co si koupel užili.
Stankovice jsou malebná víska v Českém středohoří. V minulosti byla poplužním dvorem pro Boskovice a bylo i dnes vidět, že tam nežili žádní chudáci. Většinou tam stály velké dvoupatrové domy s mnoha okny. Zaujal nás objekt obehnaný obrovskou zahradou. Uvnitř byl labyrint, jezírko, cosi jako amfiteátr a spousta nových budov. Jenže všechno uzavřené. Cestou nahoru na nás za plotem zuřivě štěkal velký černý pes. Cestou dolů stál pes před plotem a my přemýšleli, jak se mu to povedlo. Zapnuli jsme šamanskou energii a ejhle pes byl opět za plotem. Navíc za sebou zavřel vrata. Asi to byl v jádru zbabělec.
Večerní rituál navlékání korálků se nesl v duchu lehké únavy, ale ve velmi přátelské atmosféře a v očekávání sdílení životních příběhů a změn. Sdílení bylo opravdu přínosné, protože i ti, kteří jsou v lóži déle, sdíleli své příběhy komplexně od začátku. Lépe jsme se poznali a navázali první vztahová vlákna s nováčky.
16. 9. 2023
Po opulentní snídani jsme vyrazili na silové místo pod Trojhorou. Záměr byl spojit se s Lóží babiček a propojit se s jejich moudrostí. Došli jsme k nádhernému obrovskému buku a zatančili si indiánský tanec tislogi. Každý si našel své vlastní místo a samostatně se spojil s babičkami. Na dané znamení jsme se opět shromáždili pod stromem, kam mezitím dorazila tlupa skautů. Dobré znamení dětské hravosti a nová mladá energie, prohlásila Wakanu. To se později při léčení potvrdilo.
K autům jsme to vzali zkratkou, takže delší, ale o to horší cestou. Přesně v půl jedné jsme přistáli na oběd. V půl druhé začínalo první léčení a do knihy života se zapsalo veliké MŇAU. Losování vybralo druhou žadatelku o léčení a během hodiny vše vedlo opět k lehkosti a hravosti. A zbyl čas i na třetí léčení, i když neplánované. Heslo Náčelník NULA si budu dlouho pamatovat. Nová deka na léčení byla řádně pokřtěna. Vodou, solí, voskem i pírkem. Nováčci se začlenili do skupiny. Prostě šamanské léčení je ta největší síla a smysl proč se scházet a podstupovat cesty, nepohodlí, námahu. Vidět jak se napjatá, mnohdy uplakaná tvář mění ve štastnou, extatickou. Když vidíte rozzářené oči a tu obrovskou proměnu. Stojí to za to.
Čas letí jako splašený a v kuchyni stojí Viliam Poltikovič a těší se s námi na krásnou masáž. Masáž ohnivé medicíny, tedy tentokrát té sladké medicíny. Na každého vyšla hodinka nádherného probouzení meridiánů srdce. Velký duch zařídil, že pro každého muže byla žena a opačně. Kolem půlnoci už nás unášel do snů bílý hřebec.
17. 9. 2023
Sotva jsme rozlepily ospalé oči, nezdolný Michal měl připravenou snídani a po krátkém domlouvání začala spolupracovat příliš chytrá televize a mohli jsme shlédnout rodící se film o šamanismu a o tom, co je to Cesta krásy. Přestože bylo filmu jen kousek a ne vše dokonalé, magická atmosféra, strhující obsah, autentické sdílení lidí, kteří se rozhodli Cestu krásy následovat, nás pohltila a jen jsme v zasnění nad opravdovou Cestou krásy očekávali pokračování. Následovalo v podobě filmu Viliama Poltikoviče o tom, jak vypadá šamanismus v Africe. Jedinečné záběry z šamanských rituálů, které jsou dodnes součástí běžného života tamních lidí. Nahlédnutí do podstaty náboženství woodoo. Vše zakončené podnětným a moudrým rozhovorem s Viliamem.
Následné sdílení pocitů a zážitků z této šamanské lóže přineslo nejeden point. Hlavní myšlenkou setkání bylo být obyčejným člověkem, dobrým člověkem, což vyplynulo i z povídání Viliama o jeho životě. Potřeba setkávat se s lidmi stejného smýšlení, načerpat pozitivní energii, odhodit balast civilizace a všudypřítomnou čistotu a nevinnost přenést do džungle běžného bytí a možná tím trochu ovlivnit a léčit ostatní.
Shrnutí: 1. Náčelník Nula, směřovat k jednoduchému životu obyčejného člověka. Protože teprve v bodě nula může něco nového vzniknout.
2. Setkání šamanské lóže budou pravidelné probíhat druhý týden v dubnu a druhý týden v září.
3. Jednou ročně proběhne přijímací rituál pro ty, kdož budou chtít s platností na rok a den. V rámci toho bude možnost mít drobný odznak nebo tetování jako symbol příslušnosti k lóži.
4. Příští lóže 11. - 14. 4. v Otovicích u Broumova na statku u Míly.
Šamanská lóže č. 4 – Otovice 86, Broumov 12. - 14. 4. 2024
Účastníci:
Jitka Wakanu Mandalam
Míla Šincl – Probuzený Jitřenkou
Jan Vochomůrka – Ostrý Orel
Alena Ben Ali – Třešnový květ
Ondřej Janoušek – Zpívající písen svého srdce
Zuzana Krchová – Tančící srdcem
Jana Vanková – Hvězdná tichost
Michal Uhrin – V srdci sokola
Ivana Lacková – Divoká cikánka
Eliška Čulíková
Termín šamanské lóže byl stanoven předem na tento datum, přesto se okolnosti vyvíjeli tak, že konání bylo vážně ohroženo. Někteří onemocněli, jiným onemocněli partneři, pak odpadl kuchař, takže do poslední chvíle nebylo jisté, zda se lože uskuteční. Nicméně velký duch nám byl nakloněn a ve čtvrtek večer jsem po téměř 4 hodinové cestě dorazila do Otovic. Jen jsem zaparkovala před rozlehlým domem, přijelo další auto a v něm kolega Ostrý orel. Ondra se Zuzkou, Jitka a Míla už byli na místě, takže nám přišel otevřít uvítací výbor. Za vstupními vrátky, sotva držícími ve svých pantech, se objevil rozlehlý prostor, krásně opravený a uprostřed té největší kuchyně, kterou jsem kdy viděla, stála nádherná kachlová kamna se sporákem i pecí na ležení. Setkání jsme zapili bezinkovým likérem, který jsem vyrobila z bezinek ulovených na podzim v Náčkovicích. Na stole voněla polévka a večer plynul v přátelském povídání a plánování programu na příští dny.
Ráno byl sraz stanoven na 9.00 snídaně a v 10.00 odjezd do Adršpašských skal. Časový rozvrh navrhl Ondra, jenže kochanka ho nechtěla pustit z postele, takže se dostavili za 5 minut 10.00, což nakonec bylo včas. Jet v zavazadlovém prostoru Mílova tanku, značky Dodge RAM, přes popis všech výhod, nakonec odmítli, takže jsme jeli tři vpředu a čtyři vzadu. Po pár minutách jízdy jsme se vysypali na parkovišti, kde se zničehonic zjevila paní a povídá, že nákladáky parkují vedle a stojí to 100,-. Nasadili jsme si batůžky a vyrazili na Křížový vrch. Cesta vedla kupodivu zase do kopce a cestou jsme sledovali vyobrazení křížové cesty Ježíše Krista. Jinak se šlo přes kořeny, kameny a mnoho schodů, jejichž stavitel zcela jistě neznal normu na výši schodu a šířku stupnice. Všichni jsme zvolna šlapali vzhůru, jen Ondra asi potřeboval vybít přebytečnou energii, tak se otočil a sprintoval dolů. Tázavě jsme se otočili na Zuzku. No co je? Vzpomněl si, že ráno nestihl kafe. Odměnou za vynaloženou námahu nám byl čajový obřad a samozřejmě správná horská panoramata.
Čaj jsme dopili a jeho lístky zanechali hoře. Pofukoval studený vítr, a tudíž nezbylo nic jiného než zvednout kotvy a vydat se na další úsek cesty. Cílem bylo seskupení menhirů s tajemnými obrázky. Kameny byly zasvěceny zvířatům a na desce byl vysvětlen význam znaku a zvířete. Postupně jsme se rozešli mezi kameny, které nás intuitivně přitáhly. Jitka skončila u dračího kamene, mě přitáhl vlk a Míla se spokojeně sesunul k rybám. Níže pod kopcem stála malá kaple, což většinu nenechalo v klidu a došli ji prohlédnout. Ticho naplněné ptačím zpěvem rozbil řvoucí stroj, toužící vypadat jako traktor. I když v tomto kraji kdo ví. Potkali jsme na silnici nákladák vozící kamení z lomu, ale Míla tvrdil, že je to traktor, tak nevím. Asi jiný kraj. A znovu do kopce a do skal. Jenže při přesunu nás zlákala místní hospůdka na malém hřišti, takže za hojné účasti místní sportovní budoucnosti, tj. množství prcků ve věku 1-3 roky, jsme si dali lehký oběd, na Mílovu radu jsme naakumulovali teplo a vyrazili do Skalního města v Adršpašských skalách. Jenže jako šamani přece nepůjdeme hlavní branou. Nu což, nějaká cesta se najde. Po chvilce tápání v náhle studeném a temném lese jsme vkročili na prohlídkovou stezku a vydali se na dobrodružné objevování tajů Skalního města, jen v protisměru běžné prohlídky. První zkouška odvahy byl tajemný vstup, tedy schodiště o šíři půl metru v průrvě mezi vysokými skalami, zvané Myší díra. Viděli jsme Velké panorama, Starostu a Starostku, Milence, Džbán, Čertovu věž, Sloní náměstí, Milence (polsky Kochankowje) a spoustu dalších nádherných míst. Došli jsme na rozcestí, kde Ondra trpce litoval, že nikde nedávají mapu. Na to se ozval velmi milý, laskavý a sdílný pán v zeleném klobouku a kamizole: "Mapu dávají u vchodu. Vy jste ji nedostali?" Nebojte se, nebyl to čert, jen místní strážce. Ale čert Ondrovi napískal, aby prozradil, že jsme si jaksi zapomněli koupit vstupenky a tím pádem nemáme ani mapu. Naštěstí na poslední chvíli zavřel svou výřečnou pusu a vše jsme zahráli do autu. Pán nám ještě cosi vysvětlovat, trochu podezíravě hleděl, že pořád nevíme, kde máme či nemáme mapu, ale nakonec nás propustil. To už jsme mířili k poslední zastávce. Stezce kolem jezera, kde se před neskutečnými 40 lety natáčela pohádka Třetí princ, Libuška Šafránková tam lstivě unikala Pavlu Trávníčkovi a všichni chtěli zbohatnout v Diamantových skalách. Jezero vzniklo po těžbě písku a voda do něj přitéká pouze prosakem ze dna. Okouzlil nás už první pohled na odstín modré barvy, který tolik připomínal moře. Pomalu jsme došli na písečnou pláž, která neodolatelně lákala ke koupání, jenže tak stál mužík v zeleném klobouku a kamizole a ještě s hůlkou. Ondra samozřejmě neodolala zapříst s pánem hovor na téma koupání. Faktem je, že koupání sice neprošlo, ale pán se rozpovídal a sdělil nám mnoho zajímavých informací a dokonce nám daroval filmové diamanty z pohádky třetí princ. Na záda už nám sedala únava, tedy nám všem krom kochankowych, ti vypadali, že budou u jezera nocovat. V Otovicích už čekal zbytek osazenstva. Uvařili jsme, najedli se a odpočívali. Krom Zuzky, která po celodenním chození ještě potřebovala běh.
Večer jsme zakončili navlékáním korálků a sdílením novinek v našich životech. Naplánovali program na sobotu a příjemně unaveni se odebrali k odpočinku.
Sobota - 13. 4. 2024
Ráno byl stanoven začátek programu na 9.30 a hádejte, kdo přišel jako poslední. Naši kochankowje. Ale přišli včas na meditaci Arianred, která nás zavedla trochu do budoucnosti a k napojení na vyšší já. Vtipné bylo pozorovat, jak se po meditaci nikomu nechtělo vstávat. Míla drží čtvrtým dnem půst, tak už vypadal taky notně opotřebovaně. Nicméně nás bezpečně dovezl do Božanova na výpravu na Božanovský špičák a za hledáním místa na meditaci rozkvetlého stromu. Cestou trénoval nový styl jízdy. Vyjíždění všech rozšíření na úzké silnici. Vůbec mu nevadilo, že v autě lítáme jak nudle v bandě. Zákeřně si to užíval a my vlastně taky. Bohužel po včerejším rozhodnutí se šetřit a nelítat jak kamzíci po kopcích nebylo ani vidu ani slechu a na kopec jsme si to namířili nejstrmějším srázem a ještě nás cestou ohrožovali zběsilí závodníci, kteří zapomněli, že nohy mají na chození. Při dosažení výšky 800 m n. m. naši kamzíci zhlédli skálu, a že tedy jdeme meditovat tam. Jenže nepočítali s vichřicí, která se proháněla vykáceným tunelem mezi stromy o teplotě sibiřského větru. Takže zase dolů. Příhodné místo jsme našli až skoro u auta na skryté louce plné rozkvetlých stromů a včeliček. Z této rajské zahrady nás však nemilosrdně vyhnal hlad. Logicky tedy další zastávkou byl Broumov a klášterní restaurace, jejíž jídlo bylo kupodivu výtečné na chut i na pohled. Ještě rychle nakoupit proviant na večeři a po krátkém odpočinku se Ondra chystal na své léčení, které chvíli vypadalo, že ho skrečujeme pro nedostatek motivace ke změně. Přáním bylo zvýšit vlastní hodnotu a otevřít se lásce a mít tak více vztahové pohody. Nakonec vše dobře dopadlo a potulný pěvec byl pro tento okamžik uzdraven a těší se světlé budoucnosti. Po lehké večeři jsme se sešli na druhé léčení pro Divokou cikánku. Už zadání bylo velmi těžké. Jak očistit a uzdravit sebe a tím pomoci dceři. Cesta vedla kamsi do minulosti, kde vznikl karmický dluh. Padala na nás tísen z osudu, kterým duše musela projít. Velký duch byl s námi, tak se nakonec podařilo změnit mozaiku vztahu a udělat první krok na cestě k uzdravení vztahu matky a dcery. Večer jsme chvíli poseděli a oslavili narozeniny Ostrého orla a o půlnoci hajdy do pelíšků.
14. 4. 2024 – Neděle
Po ránu už probíhala příprava na poslední léčení a také drobný úklid před odjezdem. Záměr Ostrého orla se týkal podpory pro zlepšení jeho zdravotního stavu. V těle se podařilo rozproudit energii, otevřít srdce a najít, pro co jeho srdce plane. Myslím, že Mílova nevyslovená vize byla přesná. Borec na Harleji, na očích brýle, krásnou babu za sebou, jede vstříc západu slunce.
Shrnutí: 1) Odsouhlaseno financování kliniky, bude se proplácet cestovné, případně 500 za přivedeného člověka, zbylé peníze se použijí na doplacení pronájmu nebo účasti na loži.
2) Ondra dostal konečně nové jméno – Zpívající písen svého srdce
3) Příště zařadit víc šamanských technik při toulkách přírodou, ráno tislogi